Hudební skladatelka

I. jednání: 1. scéna Předtucha, 2. scéna Panychida, 3 scéna Inaugurace, 4. scéna Velkovaradínský svátek vítězství, 5. scéna Začátek sporu, 6. scéna Čas hvězd a mandragory, 2. jednání: 7. scéna Nástrahy, 8. scéna Vyostření sporu s Frýdlantskými, 9. scéna Mater dolorosa, 10. scéna Apokalypsa - hrůzný sen Kateřiny, 11. scéna Prozření, 12. scéna Návrat ztraceného syna

Synopse opery:

Děj opery začíná předtuchou Kateřiny a obrazem pohřebního obřadu jejího zesnulého manžela Melchiora z Redernu (zde s využitím autentických citátů ze smuteční řeči Martina Nusslera). Kateřina je zoufalá nejen ze smrti manžela, ale i z rozsáhlého zadlužení celého panství. Měšťané se však zavazují k finanční pomoci, za což získávají některá privilegia. Při konání velké slavnosti na památku vítězství nad Turky se však Kateřina dozvídá, že stejní měšťané ji podvádějí a obchodně poškozují. Na slavnosti se rovněž poprvé setkává s Albrechtem z Valdštejna a zdvořile odmítá jeho nabídku k tanci. Do této vzrušené nálady přichází syn Kateřiny Kryštof s radostnou zprávou o svém pozvání na dvůr Rudolfa II. a prosí matku, aby ho do Prahy provázela. Na barvitém a fantasmagorickém dvoře Rudolfa II. plném alchymistů, umělců, velkých osobností a ještě větších podvodníků se Kryštof i hraběnka Kateřina znovu setkávají s Albrechtem z Valdštejna, který se opět uchází o její přízeň. Nenachází však u ní odezvu a tentokrát je s výsměchem odmítnut. V druhém dějství se syn Kryštof vrací z kavalírské cesty a opět potkává Albrechta z Valdštejna, který mu vysvětluje principy „měnící se doby“ a vyzývá ho, aby konvertoval ke katolické víře a opustil luteránskou víru své rodiny. Kryštof se sice matky zastává, ale nakonec se v něm začne objevovat skrytá pochybnost, zda cesta a víra jeho matky jsou správné a dobově výhodné. Tato pochybnost ještě zesílí, když se Kateřina dostává do dalšího ostrého sporu s měšťany a nechává pro nesplnění svého příkazu donést všechna původní privilegia na zámek a vůdce odporu uvěznit. Jeden z nich dokonce ve vězení umírá. Kateřina vykazuje svého správce Martina Nusslera, který ji ostrý postup vyčítá, a po vzrušené debatě se synem, který ji začne napadat za věznění měšťanů i za její luteránskou víru, zůstává sama a opuštěná. Následuje její sen s citacemi z bible evokující a předjímající hrůzy násilného exodu nekatolíků a třicetileté války. V závěru opery zjišťuje Kryštof, že Valdštejn je konjunkturální a nelítostně pragmatický typ pozdně renesančního kondotiera, který se snaží získat rodový majetek Redernů. Kryštof se dostává s Valdštejnem do vyostřeného konfliktu a definitivně odmítá zradit víru svých předků. Po této scéně zaznívá citace dvou dobových dokumentů podepsaných Ferdinandem II. – Obnovené zřízení zemské a Rekatolizační patent z roku 1627. V poslední scéně se Kryštof vrací ke své matce a prosí o odpuštění, Kateřina je sice jako matka šťastná, že ji ani svou víru nezradil, ale zároveň jej a další nekatolíky vyprovází na nucené cestě do exilu.